Velká cholesterolová lež.

   

články:  Omyly v medicíně!  Velká cholesterolová lež.     

  Nenasycené rostlinné oleje: toxické   

níže také: Rozhovor s MUDr. Jan Šulou. 

Antroposofické lékařství. 

Fakta o medu a skořici. Překlad: Ivan Kratochvíl.

==========================================================

 Velká cholesterolová lež. 

03.12.2010.  autor: MUDr. Dwight Lundell     zdroj: www.funtime.czdalší články v rubrice: Prevence
Více informací na: https://www.celostnimedicina.cz/velka-cholesterolova-lez.htm

My lékaři se vším naším vzděláním, znalostmi a autoritou si často vybudujeme dost velké ego, které nám pak ztěžuje přiznat, že jsme se mýlili. Takže tady to je. Otevřeně přiznávám, že jsem se mýlil. Jako kardiochirurg jsem vykonal více než 5000 operací srdce, a dnes přišel den, abych napravil svůj omyl lékařskými a vědeckými fakty.

My lékaři jsme se mýlili 

 My lékaři se vším naším vzděláním, znalostmi a autoritou si často vybudujeme dost velké ego, které nám pak ztěžuje přiznat, že jsme se mýlili. Takže tady to je. Otevřeně přiznávám, že jsem se mýlil. Jako kardiochirurg s pětadvaceti lety praxe jsem vykonal více než 5000 operací srdce, a dnes přišel den, abych napravil svůj omyl lékařskými a vědeckými fakty.

Mnoho let jsem praktikoval s dalšími prominentními chirurgy, označovanými za „tvůrce veřejného mínění“. Bombardováni vědeckou literaturou, neustále na seminářích, jsme my, coby tvůrci veřejného mínění, trvali na tom, že onemocnění srdce je prostě důsledkem zvýšené hladiny cholesterolu v krvi.

Jedinou přijatelnou léčbou bylo předepisování léků na snižování krevního cholesterolu a diety s velmi nízkým obsahem tuků. Pochopitelně jsme trvali na tom, že taková dieta sníží hladinu cholesterolu a výskyt onemocnění srdce. Odchýlit se od těchto doporučení bylo považováno za kacířství a mohlo vést až k žalobě.

Nefunguje to!
Tato doporučení již nejsou vědecky ani morálně obhajitelná. Už před lety bylo zjištěno, že skutečným důvodem onemocnění srdce jsou záněty stěn tepen, a toto zjištění vede pomalu ke změně způsobů, jakým budou onemocnění srdce a další chronické nemoci léčeny.

Dlouhodobě praktikovaná zavedená dietetická doporučení vyvolala epidemii obezity a cukrovky, jejichž následky úmrtností, lidským utrpením a ekonomickými dopady porážejí veškeré morové epidemie v historii.

Ačkoliv 25% lidí bere drahé statiny, a i když jsme snížili množství tuku v potravě, zemře tento rok na onemocnění srdce více Američanů, než kdykoliv dříve.

Statistiky American Heart Association ukazují, že 75 miliónů Američanů trpí onemocněním srdce, 20 miliónů má cukrovku a 57 miliónů je jí ohroženo. Tyto nemoci postihují stále větší počet stále mladších lidí.

Jednoduše řečeno, bez zánětů v těle není možné, aby se cholesterol usazoval na stěnách tepen a způsoboval onemocnění srdce a mrtvice. Bez zánětů by se pohyboval volně tělem, jak to příroda zamýšlela. Jsou to záněty, kvůli nimž se cholesterol usazuje.

Zánět není nic komplikovaného – je to jednoduše přirozená obrana těla před nepřáteli, jako jsou bakterie, toxiny nebo viry. Zánět je ve své funkci ochrany těla před těmito bakteriálními a virovými vetřelci dokonalý. Pokud ovšem tělo neustále vystavujeme zraněním toxiny nebo potravou, k jejímuž příjmu není uzpůsobeno, dojde k něčemu, čemu se říká chronický zánět. Chronický zánět je přesně tak škodlivý, jako je akutní zánět prospěšný.

Který rozumný člověk by se vědomě vystavoval potravinám a jiným látkám, o nichž ví, že mu poškozují tělo? Dobře, možná kuřáci, ale ti se k tomu alespoň rozhodují dobrovolně.

My ostatní jsme se jednoduše drželi doporučené stravy, obsahující nízké množství tuků a vysoké množství polynenasycených olejů a sacharidů, aniž bychom tušili, že si tím permanentně poškozujeme tepny. Toto opakované poškozování vede ke vzniku chronických zánětů směřujících k onemocnění srdce, mrtvicím, cukrovce a obezitě. Ještě jednou to zopakuji.  Nízkotučná dieta, kterou nám po léta doporučovala zdravotní věda, způsobuje poranění a záněty tepen.

Co je největším viníkem chronických zánětů? Odpověď je jednoduchá: je to přebytek jednoduchých vysoce zpracovaných sacharidů (cukr, mouka a všechny produkty, které jsou z nich vyrobeny) a nadměrná konzumace rostlinných olejů omega-6, jako jsou sójový, kukuřičný a slunečnicový, které se nachází v mnoha zpracovaných potravinách.

Představte si na chvíli, že si drsným kartáčem opakovaně přejíždíte přes kůži, dokud nezčervená a takřka nezačne krvácet. Řekněme, že to budete dělat několikrát denně po dobu pěti let. Pokud dokážete snášet bolestivé kartáčování, budete mít nakonec na kůži krvácející, oteklou infikovanou oblast, jejíž stav se bude s každým dalším kartáčováním zhoršovat. To je dobrý způsob, jak si představit proces zánětu, který vám možná právě teď probíhá v těle. 

Nezáleží na tom, kde k zánětu dojde, jestli uvnitř nebo na povrchu vašeho těla, jde vždy o totéž. Nahlédl jsem do tisíců a tisíců tepen. Nemocná tepna vypadá, jakoby někdo vzal kartáč a opakovaně rozdíral její stěny. Potraviny, které jíme, několikrát denně vytvářejí drobná poranění, na něž tělo opakovaně odpovídá tvorbou zánětů.

Ačkoliv máme rádi sladkou koblihu, tělo na ní odpovídá poplachem, jakoby dorazil nepřítel vyhlašující válku. Potraviny plné cukru a jednoduchých sacharidů nebo zpracované s oleji omega-6, aby vydržely déle v regálech supermarketů, jsou již dlouho základem naší stravy. A tyto potraviny pomalu otráví každého.

Jak vede snězení obyčejné koblihy k tvorbě zánětu a onemocnění?
Představte si, že si na klávesnici vylijete sladký sirup a získáte představu o tom, co se stane s vašimi buňkami. Když sníme jednoduchý sacharid, jako cukr, hladina cukru v krvi rychle vzroste. V odpověď začne slinivka vylučovat inzulín, aby přesunul cukr do buněk, kde bude uskladněn jako zásoba energie. Pokud jsou buňky plné a další glukózu nepotřebují, nepřijmou ji.

Jakmile plné buňky extra glukózu odmítají, hladina cukru v krvi vzroste, což vede k další produkci inzulínu, a cukr je proměněn na tuk a uskladněn v tukových tkáních.

Co má toto všechno společného se záněty? Hladina cukru v krvi je udržována ve velmi úzkém rozsahu. Nadbytečné molekuly cukru se totiž navazují na různé bílkoviny, které pak poškozují stěny tepen. Opakovaná poškození vedou k tvorbě zánětů. Když si několikrát denně zvednete hladinu cukru v krvi, je to totéž, jako byste rozdírali citlivou vystýlku svých tepen kartáčem.

I když to nevidíte, buďte si jisti, že k tomu dochází. Během pětadvaceti let jsem viděl více než 5000 pacientů, a všichni měli jedno společné – záněty v tepnách.

Vraťme se ke koblize. Tato nevinně vypadající dobrota obsahuje nejen cukr, ale byla upečena v jednom z mnoha omega-6 olejů, například v sójovém. Brambůrky a hranolky se smaží v sójovém oleji. Polotovary jsou vyráběny s omega-6 oleji, aby se prodloužila jejich životnost v supermarketech. Ačkoliv omega-6 oleje patří mezi esenciální – jsou součástí každé buněčné stěny, která kontroluje výměnu látek mezi vnitřkem buňky a okolím – musí být konzumovány ve správném poměru k olejům omega-3.

Pokud se tato rovnováha posune ve prospěch přílišné konzumace olejů omega-6, produkují buněčné membrány blokovací chemikálie. Dnešní strava obsahuje extrémní nepoměr těchto olejů. Tato nerovnováha se pohybuje mezi 15:1 až do 30:1 ve prospěch omega-6. To znamená obrovské množství cytokinů vyvolávajících záněty. Optimální zdravý poměr by měl být 3:1.

Aby to bylo ještě horší, nadbytečná váha, kterou sebou díky těmto potravinám nosíte, vede k tvorbě přeplněných tukových buněk produkujících velké množství pro-zánětlivých chemikálií, které poškození způsobená vysokou hladinou cukru v krvi dále zhoršují. Proces, který začal koblihou, se promění v začarovaný kruh, který vede k onemocnění srdce, vysokému krevnímu tlaku, cukrovce a nakonec Alzheimerově nemoci. 

Nelze utéct před skutečností, že čím více konzumujeme připravených a zpracovaných potravin, tím více si každodenně přidáváme k zánětům. Metabolizmus lidského těla není navržen k zpracování potravin plných cukrů a olejů omega-6.

Existuje pouze jediný způsob, jakým záněty odstranit, a tím je návrat k potravinám bližším přírodnímu stavu. K budování svaloviny potřebujete více bílkovin. Vybírejte velmi komplexní sacharidy, jako například ovoce a zeleninu. Omezte nebo eliminujte zánětlivé oleje omega-6 jako kukuřičný a sójový a zpracované potraviny, které je obsahují. Jedna lžíce kukuřičného oleje obsahuje 7,280 miligramu omega-6. Sójový ho obsahuje 6,940 mg. Používejte místo nich olivový olej nebo máslo z mléka krav živených trávou.

Živočišné tuky obsahují méně než 20% omega-6 a jsou mnohem méně zánětotvorné, než údajně zdravé rostlinné oleje. Zapomeňte na „vědecká fakta“, která vám tak dlouho vtloukali do hlavy. Ve skutečnosti neexistují vůbec žádná vědecká fakta, podle nichž nasycené rostlinné tuky způsobují onemocnění srdce. Vědecká fakta, podle nichž nasycené tuky zvyšují hladinu cholesterolu v krvi, jsou také velmi slabá. A protože dnes už víme, že cholesterol není příčinou onemocnění srdce, jsou obavy ze saturovaných tuků ještě absurdnější.

„Cholesterolová teorie“ přišla s doporučením jíst potraviny bez tuků nebo nízkotučné, a to pak vedlo k vzniku „potravin“, které nyní způsobují epidemii zánětů. Doporučením, aby se lidé vyhýbali saturovaných tukům a upřednostňovali potraviny s vysokým obsahem olejů omega-6, udělala medicína obrovskou chybu. Dnes tu máme epidemii zánětů tepen, vedoucí k onemocněním srdce a napomáhající dalším tichým zabijákům.

Co můžete udělat? Dejte přednost skutečným potravinám, které ještě jedla vaše babička a vyhněte se těm, které vaše matka nosila či nosí z regálů supermarketu plných polotovarů. Eliminací zánětlivých potravin a přidáním esenciálních živin z nezpracovaných potravin můžete napravit poškození tepen způsobené dnešní typickou stravou.

 Nahoru

 Nenasycené rostlinné oleje - toxické

 15. 6. 2010 Ray Peat (převzato ze stránek autora s jeho svolením)

Vysvětlivky

Imunodeficit (oslabení imunitního systému) může mít mnoho forem. Například AIDS je označení pro imunodeficit, který je “získaný”, nikoliv “vrozený”. Radiace a rostlinné oleje mohou způsobit “získaný imunodeficit”. Nenasycené oleje, obzvláště polynenasycené, oslabují funkce imunitního systému způsoby, které jsou podobné škodám způsobeným zářením, hormonální nerovnováhou, rakovinou, stárnutím nebo virovými infekcemi. Média hovoří o sexuálně přenosném, nebo drogami způsobeném imunodeficitu, ale stále ještě není zdvořilé hovořit o imunodeficitu způsobeném rostlinnými oleji.

Nenasycené oleje: když je olej nasycený, znamená to, že molekula má všechny atomy vodíku, které může udržet. Nenasycenost znamená, že některé atomy vodíku byly odstraněny, což otevírá strukturu molekuly útokům volných radikálů.

Volné radikály jsou reaktivní fragmenty molekul, které se vyskytují i ve zdravých buňkách, a které je mohou poškodit. Když je nenasycený olej vystaven volným radikálům, ty vyvolávají řetězové reakce, které šíří v buňce škody, a přispívají k jejímu stárnutí.

Žluklost (oxidace) oleje se objevuje, když je vystaven kyslíku, v těle stejně jako v lahvi. Dochází k tvorbě škodlivých volných radikálů a kyslík je spotřebováván.

Esenciální mastné kyseliny (EFA) jsou podle učebnic kyselina linoleová a linolenová, a údajně mají status “vitamínů”, které musí být konzumovány s potravou, aby mohl existovat život. Ve skutečnosti když žádné “EFA” nejíme, jsme schopni syntetizovat vlastní nenasycené tuky, takže nejsou “esenciální”. Tento termín je proto chybný. [M. E. Hanke, "Biochemistry," Encycl. Brit. Book of the Year, 1948.]


Otázka: Říkáte, že rostlinné oleje jsou škodlivé pro zdraví. O jakých rostlinných olejích mluvíte?

Mluvím převážně o sójovém, kukuřičném, řepkovém, sezamovém, slunečnicovém a palmovém oleji, a každém oleji, který je označován jako “nenasycený” nebo “polynenasycený”. Mandlový olej, který se používá v kosmetice, je silně nenasycený.

Chemicky je látka, která činí tyto oleje silně toxickými, samotný polynenasycený tuk. Tyto nenasycené oleje se nachází ve velmi vysokých koncentracích v mnoha semenech, a v tuku zvířat, které jí dietu z nich složenou. Čerstvé oleje, ať už lisované za studena nebo konzumované jako součást rostlinné potravy, jsou ze své vlastní podstaty toxické, a není to žádné průmyslové zpracování, které je činí toxickými. Protože se vyskytují v nižších koncentracích i v jiných částech rostlin, a ve zvířatech, která se jimi živí, je nemožné jíst dietu, která je neobsahuje, přinejmenším pokud nejde o speciální potraviny připravené v laboratoři.

Těmto toxickým olejům se někdy říká “esenciální mastné kyseliny”, nebo “vitamín F”, ale koncept olejů jako esenciálních živin byl vyvrácen již před více než padesáti lety.

Kyselina linoleová a linolenová, “esenciální mastné kyseliny”, a další polynenasycené mastné kyseliny, kterými jsou krmena prasata ve formě kukuřice a sóji, aby ztloustla, způsobují, že tuky těchto zvířat jsou chemicky ekvivalentní rostlinný olejům. Koncem čtyřicátých let byly k potlačování funkce štítné žlázy prasat používány chemické toxiny, aby tloustla rychleji a zároveň jedla méně. Když se zjistilo, že jsou karcinogenní, bylo poté objeveno, že kukuřice a sójové boby mají na štítnou žlázu stejný efekt, a zvířata tloustnou levněji. Tuk zvířat se stává chemicky podobný tuku v jejich potravě, díky čemuž je stejně toxický a stejně se po něm přibírá váha.

Tyto oleje jsou vyráběné ze semen, ale jejich množství v některých druzích masa vedla ke zmatku v “živočišných tucích”. Mnoho výzkumníků stále ještě hovoří o sádle jako o “nasyceném tuku”, ale v případě, kdy jsou prasata krmena sójou a kukuřicí, jde jednoduše o chybu.

Otázka: Jak tyto oleje škodí zdraví?

Nadbytek těchto olejů poškozuje všechny tělesné systémy, a to ze dvou důvodů. Za prvé, rostliny vyrábí oleje i na ochranu, nejen jako zásobu energie pro vyklíčení. Aby bránily semena před zvířaty, která by je mohla sníst, oleje blokují trávicí enzymy v žaludku zvířat. Trávení je jednou z nejzákladnějších funkcí, a evoluce vytvořila mnoho dalších systémů jako varianty trávení. V důsledku toho jsou všechny tyto systémy poškozovány látkami, které poškozují trávicí systém.

Za druhé, semena klíčí brzy z jara, takže jejich energetické zásoby musí být dostupné i při nízkých teplotách, a nemusí vydržet do teplých letních měsíců. Nenasycené oleje jsou při nízkých teplotách kapalné, což je nutné pro každý organismus, který žije při nízkých teplotách. Například ryba v chladné vodě by byla tuhá, kdyby obsahovala nasycené tuky. Když jsou tyto oleje teplé a vystavené kyslíku, tak žluknou (spontánně oxidují). Semena obsahují malé množství vitamínu E, který žluknutí oddálí. Když jsou oleje zabudovány do našich tkání, jsou mnohem teplejší a více vystavené kyslíku, než je tomu v semeni, takže jejich tendence k oxidaci je vysoká. Tyto oxidativní procesy mohou poškozovat enzymy a další části buněk, a obzvláště jejich schopnost produkovat energii.

Polynenasycené tuky potlačují funkci enzymů, které štěpí bílkoviny, a tyto enzymy jsou potřebné nejen pro trávení, ale také pro produkci hormonu štítné žlázy, odstraňování krevních sraženin, imunitu a celkovou přizpůsobivost buněk. Zvyšuje se riziko abnormálního srážení krve, zánětů, imunodeficitu, šoku, stárnutí, obezity a rakoviny. Klesá hladina hormonu štítné žlázy a progesteronu. Protože nenasycené oleje blokují trávení bílkovin v žaludku, jsme podvyživení, i když “jíme dobře”.

Rostliny produkují mnoho ochranných látek, které odpuzují hmyz a další zvířata, která je konzumují. Produkují své vlastní pesticidy. Oleje v semenech mají stejnou funkci. Kromě své přirozené toxicity jsou rostliny stříkány průmyslovými pesticidy, které se mohou koncentrovat v semenných olejích.

Není to množství těchto polynenasycených olejů, které řídí množství škod, které páchají, ale vztah mezi nimi a nasycenými tuky. Obezita, produkce volných radikálů, tvorba stařeckého pigmentu, srážení krve, záněty, imunita a produkce energie, to vše reaguje na poměr mezi nenasycenými oleji k nasyceným tukům, a čím vyšší tento poměr je, tím více se zvětšuje pravděpodobnost škod.

Zajímavé jsou také interakce mezi těmito oleji a estrogenem. Například při vysoké hladině estrogenu dojde k dřívějšímu nástupu puberty, a totéž se stane při vyšší hladině olejů ve stravě. Jde pravděpodobně o faktor při vzniku rakoviny.

Nadbytek těchto olejů poškozuje všechny tělesné systémy. Existují tři hlavní druhy škod: první, hormonální nerovnováha, druhá, škody na imunitním systému, a třetí, oxidativní škody.

Otázka: Jak vyvolávají hormonální nerovnováhu?

Nenasycené tuky způsobují mnoho změn v hormonech. Jejich nejlépe prozkoumaným efektem je zasahování do funkce štítné žlázy. Nenasycené oleje blokují vylučování hormonu štítné žlázy, jeho pohyb v oběhovém systému, a reakci tkání na hormon. Když se hormonu štítné žlázy nedostává, tělo je obecně vystaveno zvýšené hladině estrogenu. Hormon štítné žlázy je zásadní pro produkci “ochranných hormonů” progesteronu a pegnenolonu, takže pokud cokoliv zasáhne do funkce štítné žlázy,  hladina těchto hormonů se snižuje. Hormon štítné žlázy je nutný k eliminaci cholesterolu, takže pokud je funkce štítné žlázy blokována, cholesterol bude pravděpodobně zvýšený. [B. Barnes a L. Galton, Hypothyroidism, viz. reference 1976 a 1994.]

Otázka: Jak poškozují imunitní systém?

Rostlinný olej je považován za farmaceutickou látku použitelnou k vyřazení funkce imunitního systému. Emulze rostlinných olejů byly dříve používány k výživě pacientů s rakovinou, ale zjistilo se, že potlačují jejich imunitní systém. Stejné produkty, ve kterých je rostlinný olej emulzifikován s vodou pro nitrožilní výživu, jsou nyní prodávány konkrétně za účelem potlačení imunitního systému pacientů, kteří dostali nový orgán. Používání olejů v potravě má na imunitní systém stejný škodlivý efekt. [E. A. Mascioli, et al.,Lipids 22(6) 421, 1987.] Nenasycené tuky přímo zabíjí bílé krevní buňky. [C. J. Meade and J. Martin, Adv. Lipid Res., 127, 1978.]

Otázka: Jak způsobují oxidativní škody?

Nenasycené oleje na vzduchu žluknou. Tomu se říká oxidace a jde o stejný proces, jako když olejová barva “vyschne”. Během tohoto procesu dochází k produkci volných radikálů.

Vyšší teploty tento proces urychlují. Produkované volné radikály reagují s částmi buněk, jako například s molekulou DNA a bílkovinami, váží se na ně, a způsobují tak abnormality v jejich struktuře a funkci.

Otázka: Co když jím pouze organicky pěstované rostlinné oleje?

Nadbytek nenasycených rostlinných olejů je pro lidské tělo škodlivý i bez přidání zemědělských chemikálií. Rakovina se nemůže objevit, pokud dieta neobsahuje nenasycené oleje. [C. Ip, et al., Cancer Res. 45, 1985.] Alkoholická cirhóza jater se nemůže objevit, pokud dieta neobsahuje nenasycené oleje. [Nanji and French, Life Sciences. 44, 1989.] Onemocnění srdce lze vyvolat nenasycenými oleji a zabránit mu přidáním nasycených olejů ke stravě. [J. K. G. Kramer, et al., Lipids 17, 372, 1983.]

Otázka: Které oleje jsou bezpečné?

Kokosový a olivový olej jsou jediné rostlinné oleje, které jsou skutečně bezpečné, ale máslo a ovčí tuk, které jsou vysoce saturované, jsou obecně velmi bezpečné (kromě zvířat, která byla otrávena). Kokosový olej je unikátní ve své schopnosti bránit přibírání váhy nebo léčit obezitu tím, že stimuluje metabolismus. Je rychle metabolizován a funguje v některých ohledech jako antioxidant. Olivový olej, i když se po něm přibírá, způsobuje menší přírůstek váhy než kukuřičný nebo sójový olej, a obsahuje některé antioxidanty, díky kterým chrání před onemocněním srdce a rakovinou.

Izrael měl nejvyšší výskyt rakoviny prsu na světě, když povolili používání insekticidu lindanu v mlékárnách, a výskyt rakoviny se snížil bezprostředně po jeho zákazu. Spojené státy mají celkem dobré zákony na kontrolu používání rakovinotvorných látek v potravním řetězci, ale tyto zákony nejsou vždy vynucovány. Některé druhy rakoviny jsou několikanásobně běžnější mezi pěstiteli kukuřice, než mezi jinými zemědělci, údajně proto, že kukuřice “vyžaduje” používání většího množství pesticidů. To pravděpodobně zvyšuje toxicitu kukuřičného oleje, než kdyby tomu tak nebylo, ale i čistý, organicky pěstovaný materiál je toxický kvůli své nenasycenosti.

Sádlo je ve Spojených státech toxické, protože prasata jsou živena velkým množstvím kukuřice a sóji. Kromě vlastní toxicity semenných olejů jsou kontaminována zemědělskými chemikáliemi. Pěstitelé kukuřice trpí velmi vysokým výskytem rakoviny, pravděpodobně díky pesticidům, které používají na své plodiny.

Otázka: Nejsou pro nás ale “tropické oleje” špatné?

Tropické oleje jsou obecně mnohem zdravější než oleje vyráběné v chladném klimatu. Je tomu tak proto, že tropické rostliny rostou při teplotách, které mají blízko naší tělesné teplotě. Tropické oleje jsou stabilnější při vyšších teplotách. Když jíme tropické oleje, tak v našich tkáních neoxidují, jako to dělají semenné oleje z chladného klimatu, jako kukuřičný, světlicový a sójový olej. [R.B. Wolf, J. Am. Oil Chem. Soc. 59, 230, 1982; R. Wolfe, Chem 121, Univ. of Oregon, 1986.]

Když je kokosový olej přidán k vyvážené dietě, mírně snižuje hladinu cholesterolu, což je přesně co byste očekávali, když změna v dietě podpoří funkci štítné žlázy. Stejný nárůst funkce štítné žlázy a rychlosti metabolismu vysvětluje, proč jsou lidé a zvířata pravidelně konzumující kokosový olej štíhlí, a pozoruhodně oproštěni od onemocnění srdce a rakoviny.

Ačkoliv nedoporučuji “palmový olej” jako potravinu, protože mám za to, že je méně stabilní než kokosový, některé studie ukazují, že obsahuje hodnotné živiny. Obsahuje například antioxidant podobný vitamínu E, který snižuje jak LDL cholesterol, tak tvorbu krevních sraženin. [B. A. Bradlow, University of Illinois, Chicago; Science News 139, 268, 1991.] Kokosový ojel a další tropické oleje také obsahují některé hormony, které jsou příbuzné pregnenolonu a progesteronu.

Otázka: Nepřibírá se po kokosovém oleji?

Po kokosovém oleji se přibírá nejméně ze všech olejů. Chovatelé prasat se ho pokoušeli používat k výkrmu prasat, ale když byl přidán do jejich stravy, prasata po něm byla štíhlá. [Viz. Encycl. Brit. Book of the Year, 1946].

Otázka: A co olivový ojel? Netloustne se po něm více než po jiných rostlinných olejích?

Stejně jako u kokosového oleje toho má “přibírání váhy” více společného s naší schopností spalovat kalorie, než s kalorickou hodnotou oleje. Olivový olej má o něco více kalorií na litr než kukuřičný nebo sójový olej, ale protože nepoškozuje naši schopnost spalovat kalorie tak jako polynenasycené oleje, přibírá se po něm méně. Extra panenský olivový olej je nejlepší, a obsahuje antioxidanty, které chrání před rakovinou a onemocněním srdce. [1994, Curr. Conts.]

Otázka: Je “lehký” olivový olej v pořádku?

Ne. Každou chvíli někdo přijde na to, jak vydělávat peníze na odpadu. “Sukovité borovicové dřevo” bylo za pomoci trochy marketingových schopností proměněno z odpadního materiálu na ceněný dekorativní materiál. Lehký olivový olej je málo kvalitní materiál, který má někdy zatuchlý zápach a pravděpodobně by neměl být používán jako potravina.

Otázka: Je margarín v pořádku?

Margarín má několik problémů. Výrobní proces do něj zavádí několik toxinů, včetně unikátního druhu tuku, který je spojován s onemocněním srdce. [Sci. News, 1974; 1991.] Pravděpodobně bude obsahovat barviva a konzervanty. A novější produkty obsahují nové chemikálie, které nebyly používány dost dlouho na to, abychom věděli, jestli jsou bezpečné.

O základním ztužovacím procesu, hydrogenaci, ale bylo zjištěno, že činí oleje méně rakovinotvornými. Pokud bych si měl vybrat mezi konzumací běžného kukuřičného oleje nebo kukuřičným olejem, který byl při výrobě margarínu stoprocentně saturován, zvolil bych si tvrdý margarín, protože je odolný vůči oxidaci, nepotlačuje funkci štítné žlázy a nezpůsobuje rakovinu.

Otázka: A co máslo?

Máslo obsahuje přírodní vitamín A a D, a některé prospěšné hormony. Přibírá se po něm méně než po nenasycených olejích. Třicet gramů másla obsahuje mnohem méně cholesterolu než kuřecí prs [asi pětinu cholesterolu v tuku oproti libovému masu v přepočtu na kalorie, podle R. Reisera z texaské A & M Univerzity, 1979].

Otázka: Je pro nás dobrý rybí olej?

Některé nenasycené oleje z ryb jsou určitě méně toxické než ty v sójovém nebo kukuřičném oleji, ale to neznamená, že jsou bezpečné. Před padesáti lety se zjistilo, že velké množství rybího oleje v psí dietě zvýšilo jejich úmrtnost na rakovinu dvacetkrát, z obvyklých pěti procent na sto procent zvířat. Dieta bohatá na rybí olej vede k intenzivní produkci toxických peroxidů tuků, a bylo zjištěno, že může snížit počet spermií u mužů na nulu. [H. Sinclair, Prog. Lipid Res. 25, 667, 1989.]

Otázka: A co sádlo?

V této zemi [USA] je sádlo toxické, protože prasata jsou živena velkým množstvím kukuřice a sóji. Kromě přirozené toxicity semenných olejů jsou kontaminována zemědělskými chemikáliemi. Pěstitelé kukuřice mají velmi vysoký výskyt rakoviny, pravděpodobně proto, že kukuřice “vyžaduje” používání většího množství pesticidů. To pravděpodobně zvyšuje toxicitu kukuřičného oleje než by tomu bylo jinak. Ale i čistý, organicky pěstovaný materiál je toxický díky své nenasycenosti.

Ženy s rakovinou prsu mají ve svých prsou velmi vysokou koncentraci zemědělských pesticidů. [Viz. Science News, 1992, 1994].

Izrael měl nejvyšší výskyt rakoviny prsu na světě, když povolili používání insekticidu lindanu v mlékárnách, a výskyt rakoviny se snížil bezprostředně po jeho zákazu. Spojené státy mají celkem dobré zákony na kontrolu používání rakovinotvorných látek v potravním řetězci, tyto zákony ale nejsou vždy vynucovány. [World Incid. of Cancer, 1992]

Otázka: Když jím v restauracích, nemám nad oleji žádnou kontrolu. Co mohu udělat, abych potlačil škodlivé efekty polynenasycených olejů?

Malé množství těchto olejů vás nezabije. Je to jejich celkový poměr ve vaší stravě, na kterém záleží. Trocha vitamínu E (jako 100 jednotek denně) se o příležitostné jídlo v restauraci postará. Podle studií provedených na zvířatech je třeba lžíce kukuřičného nebo sójového oleje denně přidaného k beztučné dietě, aby došlo k výraznému zvýšení rizika rakoviny. Bohužel mimo laboratoř se není možné živit beztučnou stravou. Zelenina, obilniny, ořechy, ryby a maso všechny přirozeně obsahují velké množství těchto olejů, a extra olej používaný při vaření se stává velkým problémem.

Otázka: Proč jsou nenasycené oleje tak populární, když jsou nebezpečné?

Je to celý systém propagace, reklamy a jejich ziskovosti.

Před padesáti lety se ze sójového, světlicového a lněného oleje vyráběly barvy a laky. Chemikové poté zjistili, že je mohou vyrábět z ropy, což bylo mnohem levnější. V důsledku toho bylo pro průmysl semenných olejů stále těžší hledat odbyt. Zemědělci ve stejné době experimentovali s jedy, po kterých by jejich prasata tloustla rychleji a jedla méně, a zjistili, že kukuřičný a sójový olej fungují tímto způsobem, a jsou legální. Plodiny, které byly dříve pěstovány pro barvířský průmysl, začaly být používány jako krmivo pro zvířata. Poté začaly být propagovány jako potravina pro lidi, ačkoliv bylo třeba odvést pozornost od skutečnosti, že se po nich tloustne. Otázka cholesterolu byla jen jedním z marketingových nástrojů používaných olejovým průmyslem. Bohužel je to právě tato otázka, která přežila nejdéle, i poté, co bylo prokázáno, že nenasycené oleje způsobují onemocnění srdce a rakovinu.[Studie v L.A. Veterans Hospital, 1971.]

Používám některé z těchto olejů (olej z vlašských ořechů je velmi dobrý, ale světlicový je levnější) pro olejomalbu, ale dávám si pozor, abych si důkladně omyl ruce, když se jich dotknu, protože mohou být vstřebány přes kůži.

Shrnutí

Nenasycené tuky způsobují stárnutí, srážení krve, záněty, rakovinu a tloustnutí.

Vyhýbejte se potravinám, které obsahují polynenasycené oleje, jako kukuřičný, sójový, světlicový, lněný, bavlněný, řepkový, arašídový a sezamový.

Majonézy, moučníky a dokonce i cukroví mohou obsahovat tyto oleje. Zkontrolujte si seznam ingrediencí.

Prasata jsou dnes krmena kukuřicí a sójou, takže sádlo je obyčejně stejně toxické jako tyto oleje. Používejte pouze libové vepřové.

Rybí oleje jsou obyčejně vysoce nenasycené. “Suché” druhy ryb, a měkkýši a korýši, konzumovaní jednou nebo dvakrát týdně jsou v pořádku. Vyhýbejte se oleji z tresčích jater.

Užívejte vitamín E.

Užívejte kokosový olej, máslo a olivový olej.

Nenasycené oleje posilují škodlivé efekty estrogenu.

nahoru

 

Rozhovor s MUDr. Jan Šulou:

   Zapomínáme na to, že veselá mysl je půl zdraví

28. 1. 2009.

Promoval v roce 1985 v Praze na LF UK. Klinickou práci začíná v České Republice a následně studuje ve Švýcarsku, Itálii a Německu. Po atestaci z ortopedie v roce 1991 odchází do Kanady a pak do USA, kde se na Floridě věnuje studiu významu membránových receptorů při rozvoji autoimunitních onemocnění pod vedením Prof. Felixe Kaufmanna.

Po návratu do Evropy v roce 1993 nadále spolupracuje na vývoji přírodních preparátů pro léčbu kloubních onemocnění s pracovišti v Anglii a ve Švýcarsku. Za své  prace je přijat v roce 1999 do Královské lékařské společnosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska jako první český lékař. Další rozvoj  biomodulačních léčiv spojuje s univerzitami ve Skotsku a v Oxfordu. Od roku 2007 je členem Italského řádu lékařů v Neapoli a vedoucím imunologem italské společnosti Ischia Salus. Mezinárodně působí jako konsultant ve 12 zemích a je členem Oxford Research Institute of Immunology a italské psychoneuroimunologické společnosti. Žije střídavě v Itálii a v Anglii.   

Proč se chřipka objevuje zejména v říjnu a listopadu a pak v únoru a březnu?
Teorií vzniku chřipky právě v tomto období je mnoho, ale já osobně se přikláním k teorii snížení imunity vlivem poklesu slunečního světla, tedy oslabení osy hypotalamus hypofýza, která dává našim T-lymfocytům povel se buď vzchopit a bojovat, nebo to nechat být, protože to stejně nemá cenu a všichni onemocníme. 
Dále je to změna stravy a určitá deprese z toho, že už je tady zase podzim. Na jaře je to pak vyčerpání a projev únavového syndromu, protože příroda nutí člověka odpočívat. 
Já osobně ale mám za to, že pokud tedy člověk podlehne davovému šílenství, že už to mají všichni, tak já to asi dostanu také, potom se to skutečně stane. Při pečlivém studiu epidemiologických studií je skutečně tato morbidita vyvolána z velké části sdělovacími prostředky a médii, které jsou zase nástrojem výrobců vakcín a vitaminů, kdy je nutné zvýšit prodeje a vytvořit davovou psychózu, což se jim již několik desetiletí velmi dobře daří. Člověk, který zdravě žije a myslí, nikdy chřipkou neonemocnění. To je jednoznačný fakt, ale není zájem, aby lidi byli veselí a jedli pomeranče a jablka, ale je nutné je očkovat a vytvořit dvakrát do roka nárůst prodeje vakcín a imunomodulátorů.

Jak je to s nemocností podle krevních skupin? Jsou na tom všechny stejně, případně, která je nejvíce ohrožena?
Krevní skupiny jsem velice pečlivě studoval jak díky dietám, tak díky analýze nemocnosti, ale jednoznačně mohu říct, že objektivně není přímá souvislost mezi chřipkovým onemocněním a krevní skupinou. Spíše je tam souvislost podle znamení zvěrokruhu, tedy podle živlové rovnováhy, ale všechny krevní skupiny mají stejné obranné mechanismy. Rozdíl je tedy jen v tom, jak se každá jedna z těchto krevních skupin zachová v konfrontaci s medializací problému. Tedy jestli mu podlehne nebo ho ignoruje. Např. skupina O, která velmi dobře asimiluje, tak je snad náchylnější, ale velmi to závisí od typu osobnosti, respektive znamení a ascendentu.

Mají lidé s poruchou krvetvorby větší odolnost?
Určitě ne, protože pokud mají jakékoliv poškození, tak to znamená, že nejsou v rovnováze a krvetvorba je jeden ze základních pilířů obranyschopnosti, protože v kostní dřeni z ezoterického hlediska sídlí duše neboli princip našeho bytí, respektive tvorba kmenových buněk, které se stále obnovují. Pokud je porucha tam, pak je latentně všude a obrana nemůže být dokonalá.

Je možné, že psychotici mají menší sklony chytit chřipku?
Jak jsem již uvedl, chřipková epidemie je vždy produktem společnosti a pokud se psychotik zajímá více o toho, koho kdy a kde zabije či znásilní, tak logicky nevnímá, že se zrovna nachází v období a místě chřipkové epidemie a nemá tedy vůbec ani pomyšlení na to, aby onemocněl, tak nemá vůbec žádný sklon tu chřipku chytit.

Očkovat – ano, či ne? Je očkování efektivní a je možné očkovat, když je někdo alergický?
Já jsem zásadně proti jakémukoliv očkování chřipky, protože vždy z toho někdo umře, kdo by nemusel, kdyby se neočkoval, a pak ty vedlejší účinky jsou brutální, např. ochrnutí, roztroušená skleróza, lupénka, revmatická artritida či systémový lupus. Logicky jak úmrtí, tak chronické následky se tají, o tom se nikde nedočtete a jen musíte hledat ve specielních statistikách. 
Pokud je někdo alergický, tak si tu alergii jenom zhorší, pokud náhodou nezemře na 
anafylaktický šok atd. Prostě to nepřipadá v úvahu. Očkování tedy jen pro rizikové skupiny a s vakcínou na míru individuálně připravenou.

Jestliže člověk posiluje imunitní systém zdravou výživou, otužováním, sportem, saunováním, jak je možné, že onemocní?
Jednoduše proto, že se věnuje tělu a ne mysli. Pouze silná mysl a silný duch zabrání nemoci. Podívejte se na případy v koncentračních táborech, nikdo tam nejedl řádně, ani se nemyl, ale neonemocněli jen ti, kteří věřili, že přežijí. Harmonie a čistota těla jsou nástrojem k harmonii mysli. Velmi přesně je toto popsáno v knize Dr. Candance  Pert Molekuly emocí, která naprosto jasně ukázala v laboratoři, jak deprese a úzkost snižuje imunitu. Pokud budete skvěle jíst a cvičit a budete se bát rakoviny, pak ji stejně dostanete. S chřipkou je to stejné.

Je správné na podzim a v zimě jíst citrusové plody, které mají velký obsah vitaminu C?
Určitě ano, všechny přírodní vitaminy mají větší  biokompatibilitu a organismus si jich více váží a spotřebuje je všechny, zatímco ty syntetické vyloučí. Jde ale i o jiné prvky výživy jako vláknina atd. Pokud mám zácpu, tak mohu jíst kilogramy pomerančů a je z toho menší užitek než z půl kila jablek a správné funkce tlustého střeva.

Jakým způsobem se vy osobně bráníte proti chřipce?
1. Žádnou chřipku ani jiné patologie si nepřipouštím.
2. Denně beru česnek, zinek a selen a také betaglukany.
3. Dvě hodiny 5x týdně sportuji – jezdím na kole. 
4. Denně vypiju večer 350 ml červeného vína. 
5. Děkuji universu za to, že jsem tak zdravý a můj imunitní systém tak silný.

Jaká je podle vašeho názoru nejúčinnější prevence? 
Jednoznačně veselá mysl, půl zdraví. Víme to všichni, jen málo se to praktikuje.


Jaroslav KŇAP
 

 Nahoru

 Antroposofické lékařství 

Téma měsíce: Umění léčit

Nemoci provázejí člověka na cestě životem už odpradávna. Přicházejí nezvány, nesou bolest a berou sílu. Jestliže však víme, že všechno na světě má nějaký smysl, který se týká každého jednotlivce, objeví se před námi otázka: Je možné, aby i nemoc měla smysl? Při léčení pacientů se na tuto otázku snaží hledat a nacházet odpověď antroposofická medicína.

Představuje však v dnešním světě výjimku, neboť většinou se otázky po smyslu nemoci vůbec nekladou. Zasáhne-li nás či naše blízké choroba, myslíme jen na to, aby už odešla a vše bylo zase jako dříve. Tváří v tvář bolesti žádný smysl nemoci nevidíme. Ani běžný lékař s námi nebude ve své ordinaci o něčem takovém hovořit, vždyť akademická medicína chce choroby především odstraňovat. A může se při tom také vykázat nemalými úspěchy. Lékaři a výzkumníci vykonali ohromnou práci, jejíž dosah si běžně ani neuvědomujeme. Ještě před sto lety se umíralo na nemoci, které jsou dnes neznámé, nebo docela snadno léčitelné. Chirurg svými nástroji vstupuje přímo do těla pacienta a jeho práce připomíná dokonalý zásah mechanika v porouchaném stroji. Nejsnáze porozumíme tomu, co znamená moderní medicína v okamžiku, kdy třeba u dopravní nehody vidíme zasahovat lékaře rychlé záchranné služby. Za pomoci různých technologií a léků může udržet naživu člověka i s tak těžkými poraněními, která by dříve vylučovala přežití. Ano, moderní medicína může v některých případech člověka vrátit zpět i ze samého prahu smrti.

Jenomže z jiného úhlu pohledu to naopak vypadá, že dnešní medicína běží závod, který nemůže vyhrát. Čím rychleji se na dráze pohybuje, tím více se od ní vzdaluje cíl. Chtěla by zbavit člověka nemocí, jenomže čekárny lékařů jsou stále plnější a místo již vymýcených nemocí se objevují nové choroby. Některé, takzvané civilizační způsobuje náš nepřirozený technický způsob života, tedy právě to, co umožnilo jiné nemoci odstranit. Další choroby alespoň zčásti souvisejí s vedlejšími účinky některých léků. Dnešní člověk jich užívá stále více a spotřeba léků roste každým rokem na celém světě. Snad už opravdu nadchází čas, aby si lékaři i jejich pacienti stále vážněji kladli otázku po smyslu nemocí. A z odpovědi na tuto otázku hledali způsob, jak nemoci pomoci, aby splnila svůj účel a pokud je to možné, aby člověku pomohla.

Duchovní věda pro svobodného člověka

 Je zřejmé, že takovou odpověď nemůže nacházet myšlení, které se omezuje pouze na hmotný svět, protože ve hmotném světě je každá poctivě položená otázka po smyslu vlastně nesmyslná, neboť všechno je jen součástí koloběhu hmoty, který nezná žádný vyšší smysl. Ten do hmoty přináší až duch. Akademická věda se zabývá pouze hmotným světem a jeho projevy, proto nemůže nacházet smysl. Až německý badatel Rudolf Steiner (1861-1925) spojil svůj vhled do duchovního světa s vědeckou metodou a vytvořil duchovně-vědecký směr, který nazval antroposofií

Důraz na vědecký přístup umožňuje antroposofii poznávat skutečnosti duchovního světa, které byly dříve přístupné jen v podobě náboženské víry, nebo v tajně předávaném učení zasvěcenců. Od renesanční doby provází vývoj člověka pozvolný, ale stálý úpadek tradičního náboženského cítění a lidský pohled byl stále více omezován pouze na hmotný svět. Steiner však koncem 19. století rozpoznal další změnu, k níž došlo ve světovém vývoji. Tato změna umožňuje člověku, aby mohl znovu hledět do duchovního světa, ovšem jiným způsobem než dříve. Podle Steinera nemá být nový návrat k duchu nesen vírou, jak tomu bylo ve staré době, ale poznáním, které se svobodně uskutečňuje při jasném vědomí člověka.

Rudolf Steiner zasvětil hledání svobody a předávání svých poznatků druhým lidem celý život. Je autorem knih a velkého množství přednášek, které byly vydány tiskem. Jako vůdčí osobnost německého esoterního hnutí vedl několik let německou pobočku Teosofické společnosti, stál u zrodu Antroposofické společnosti a svými podněty uvedl v život řadu antroposofických iniciativ. Nejrozšířenější a nejznámější z nich je zřejmě waldorfská pedagogika, která se snaží rozvíjet dětskou osobnost ve svobodně myslícího, cítícího a jednajícího člověka. Waldorfské školy dnes úspěšně působí i u nás. Z dalších iniciativ lze zmínit biodynamické zemědělství, které nepoužívá chemické přípravky a hnojiva. Není však pouhým "přírodním" zemědělstvím, neboť pro pěstování plodin využívá speciálních metod, vycházejících z antroposofického poznání. Zemědělec i jeho produkty jsou tak v souladu nejen s hmotnou přírodou, ale i s duchem, který v ní působí. Podněty Rudolfa Steinera nalezly uplatnění i v oblastech výtvarného umění či architektury a antroposofičtí badatelé jich využívají při zkoumání v oblasti přírodních věd

Antroposofie představuje pro dnešního člověka velmi vážný podnět, který mu může ukázat cestu, vedoucí ze slepé uličky materialismu. V této slepé uličce se evropská kultura potácí již dlouhou dobu, není však schopna překonat omezení, která si sama stanovila. Člověk tak stále více ztrácí své místo v celku světa, stává se nepřítelem svému okolí a tím i sám sobě. Zde má svůj počátek bezohledný životní způsob celých národů, který už dnes přináší neblahé důsledky v podobě zdevastovaného životního prostředí či narůstání extrémních jevů v podnebí. To jsou viditelné problémy, s nimiž se dnes už běžně potýkáme a které se nějakým způsobem dotýkají každodenního života. Ovšem hlubší, duchovní skutečnosti a souvislosti, tak snadno rozeznat možné není. Nejvarovnějším signálem je asi skutečnost, že se z evropské civilizace v posledních několika desetiletích v podstatě vytratilo vědomí smyslu a cíle života jednotlivce i lidstva jako celku.

Bádání antroposofie a činnost jejích iniciativ vytváří alternativu, která nestojí v přímé opozici k současnému světovému názoru, ale chce ho doplňovat duchovními poznatky a proměňovat tak, aby byl v souladu s vývojem světa a člověka. Tímto směrem míří i úsilí antroposofické medicíny. Snaží se nalézat přiměřené a účinné prostředky ke svému poslání, které však chápe nikoli jako boj s nemocí, ale jako úsilí obnovit zdraví pacienta.

Bez předsudků

 Je třeba říci, že antroposofie přichází s velmi specifickým pohledem na člověka, který se značnou měrou odlišuje od toho, čemu nás učili ve škole. Rudolf Steiner sice antroposofické poznatky získával na základě svých jedinečných schopností, ale vždy tvrdil, že nezaujatým pozorováním si může každý člověk potvrdit, zda jeho poznatky platí či nikoli. K antroposofickému poznávání není třeba v sobě pěstovat "jasnovidné" schopnosti, ale stačí klidně a bez předsudků zvažovat platnost těchto poznatků. Ovšem pro ty, kteří s antroposofií setkávají poprvé, je velmi obtížné odstoupit právě od těchto předsudků, neboť většinu za předsudky vůbec nepokládáme. Jestliže nás například ve škole jednostrannou materialistickou výchovou přesvědčili, že žádný duchovní svět neexistuje, tu jsme si jisti, že tomu tak je. Z určitého názoru, jehož platnost bychom měli čas od času znovu podrobovat nezaujatému zkoumání, se tak stává pevný předsudek, který nám doslova brání vidět jiné skutečnosti než ty, na které lze sáhnout rukou. Například víme-li, že andělé neexistují, pak pravděpodobně neuvidíme takovou bytost, ani kdyby stála přímo před námi. Psychologové dobře vědí, že člověk vidí nikoli to, co je před ním, ale to, co si myslí, že před ním je. S tímto jevem se ve všední podobě setkávají třeba dopravní policisté vyšetřující dopravní nehodu: každý z jejich účastníků se podle výpovědí před nehodou zřejmě nacházel v odlišném časoprostoru, protože viděl něco jiného než ostatní. Anebo se ve svém předsudku naopak všichni nebezpečně shodnou. Jestliže se například před nehodou pohybovalo po silnici s velkým hlukem červené sportovní auto, pak většina svědků vypoví, že jelo "velmi rychle" a "nebezpečně", či dokonce "agresivně". To ale vůbec nemusí být pravda. Anebo také může.

 Zatímco policista má k dispozici mnoho vnějších prostředků, jak pravdivý obraz události rekonstruovat, pohled do světů ležících za zdmi našich předsudků je obtížnější. Ale pokud člověk stále usiluje o skutečnou nepředpojatost, není takový pohled nemožný.

 Antroposofický pohled na člověka

 Podle poznatků antroposofie se člověk z určitého pohledu jeví jako čtyřčlenná bytost. Jeho prvním článkem je tělo fyzické, které mají také rostliny a zvířata a svou hmotnou podobou je spojeno s neživým minerálním světem. Druhý článek lidské bytosti se označuje jako tělo éterné či životní, neboť oživuje tělo fyzické a dává mu jeho tvar i uspořádání. Éterné tělo musí neustále pracovat, aby ve fyzickém těle neustal život. Kromě člověka je mají i rostliny a zvířata a tím se odlišují od neživého světa. Pro lékaře je významné, že éterné tělo je vázáno na buněčný systém a jeho fyzickým výrazem je žlázový systém. Éterné tělo je rovněž nositelem paměti, povahových vlastností člověka a jeho návyků. V souvislosti s činností éterného těla hovoříme o "výstavbě", neboť se týká hmotného vývoje tkání a orgánů. Následujícím, třetím článkem je astrální tělo, které nalezneme už jen u člověka a u zvířat, ale rostliny je postrádají. Astrální tělo umožňuje, aby vnější svět pronikal do nitra živé bytosti a vytvářel se v ní jako vnitřní svět. Proto je nositelem myšlení, cítění a chtění. Fyzickým vyjádřením astrálního těla je nervově smyslový systém.

 Konečně čtvrtý článek je vlastní pouze člověku a právě jím se člověk odlišuje od ostatního světa. Je to duchovní jádro, které označujeme jako "já" a člověk si jím uvědomuje sebe samého. A nejen uvědomuje, ale i poznává, proměňuje a působí na svůj osud. Jako harmonizující střed v lidské bytosti usměrňuje myšlení a pozvedá ho ze závislosti na pocitech, je nositelem mravního cítění a jeho činnost se projevuje ve všech článcích lidské bytosti. Z fyzického hlediska je "já" vázáno na krev a její teplotu.

 Můžeme tak říci, že fyzické tělo je spojeno s oblastí minerální, vyjádřené živlem země, tělo éterné patří k oblasti tekuté, jejímž živlem je voda, astrální tělo ke vzdušné oblasti a "já" k oblasti tepla s živlem ohněm. Tyto články pak vytvářejí nervově smyslový systém, jehož sídlem je hlava, rytmický systém se sídlem v hrudi a systém látkové výměny a pohybu, jehož sídlo se nalézá v břišní dutině a v končetinách.

Z těchto i mnoha dalších poznatků duchovní vědy musí vycházet lékař při svém pohledu na pacienta.

ANTROPOSOFICKÝ LÉKAŘ

 "Antroposofická nauka o člověku rozlišuje dvě skupiny nemocí, které se k sobě chovají polárně," říká MUDr. Rudolf Prix, lékař, který se antroposofické medicíně věnuje už několik desítek let. "To znamená, že stojí proti sobě a navzájem se tak udržují v rovnováze. První skupinou jsou zánětlivé nemoci provázené horečkou, druhou nemoci sklerotické, ke kterým patří například i rakovina či cukrovka. Protikladný postoj obou těchto skupin napovídá, že se opačně působící nemoci mohou navzájem ovlivňovat. Někdy můžeme nemoc či poruchu pochopit, když ji nahlédneme z hlediska jejího protihráče.

Z jednoho počátku se tak vyvíjí dvojice protikladů, které ovšem vytvářejí opět jednotu. Jedno bez druhého není možné a ani pochopitelné. Protikladnost zánětů a rakovinového onemocnění je už dlouho známa a často se uvádí. I v odborné literatuře jsou zaznamenána ojedinělá spontánní vyléčení rakoviny při vysokých horečkách. Z poznatků o polaritě nemocí lze samozřejmě vyvodit i konkrétní důsledky pro způsoby léčení a také jednu velmi důležitou myšlenku. Být zdravý neznamená, že v těle chybí zánětlivé či sklerotické procesy, ale naopak: zdraví je důsledkem rovnováhy obou těchto polárních sil, které jsou v organismu vždy přítomné.

Překvapující souvislosti

 Myšlenka, že by jedna nemoc mohla vyléčit druhou, jak jsem uvedl na příkladu horečky a rakoviny, je věc téměř šokující, ale léčebný účinek horečky je znám už velmi dlouho. Již ve 4. století před Kristem o této skutečnosti psal řecký filosof Parmenidés. Ovšem dodnes není léčivá síla horečky dostatečně uznávána a využívána. Například nemocným dětem jsou téměř automaticky podávány léky k snížení teploty, přestože teplota pro ně má někdy blahodárný účinek. Smysl a pozitivní důsledek teploty spočívá v tom, že procvičuje imunitní pochody, které dítě bude v pozdějším věku velmi potřebovat. Vždy je však naprosto nutné, aby situaci důkladně posoudil lékař, protože vysoká teplota může signalizovat i takový stav, který bezprostředně ohrožuje život pacienta.

 

nahoru

Fakta o medu a skořici. Překlad: Ivan Kratochvíl.

Je zjištěno, že směs medu a skořice léčí většinu nemocí. Med se vyrábí ve většině zemí světa. Dnešní vědci jej doporučují jako velmi účinný lék na všechny druhy nemocí. Med může být užíván bez jakýchkoliv vedlejších účinků na všechny druhy nemocí. Vědci zjistili, že ačkoliv je med sladký, jestliže se bere ve správných dávkách jako lék, nemůže ublížit ani diabetickým pacientům. Týdeník World News, vycházející v Kanadě, ve svém vydání datovaném 17 ledna uveřejnil následující seznam nemocí, které mohou být léčeny medem a skořicí jako výsledek studií západních vědců.

Nemoci srdce:

Smíchejte med a mletou skořici a mažte na chléb místo džemu nebo marmelády a jezte pravidelně k snídani. Snižuje to hladinu cholesterolu v krvi a cévách a chrání pacienty před infarktem. Ti, kteří už infarkt prodělali a budou jíst toto denně, budou se držet míle daleko od dalšího infarktu. Pravidelné snídaně tohoto druhu ulevují při zadýchávání a posilují srdeční tep. V Americe a Kanadě, různé domy s ošetřovatelskou péčí léčí takto své pacienty, kteří jsou ve věku, kdy cévy a žíly ztrácejí svou pružnost a mohou se ucpávat. Med a skořice vracejí cévám a žilám jejich pružnost.

Artritida:

Artritičtí pacienti mohou denně, ráno a večer, jeden šálek horké vody s 2 lžičkami medu a 1malou lžičkou skořice. Berou – li to pravidelně, může se vyléčit dokonce i chronická artritida. Dle výsledků průzkumu dělaného na universitě v Kodani (Copenhagenu) bylo zjištěno, že z 200 pacientů léčených 1 lžící medu a lžičkou skořice před snídaní, 73 nemocných bylo úplně zbaveno bolesti a do měsíce nemocní, kteří se nemohli pohybovat, začali chodit bez bolestí.

Infekce močového měchýře:

Rozpustit 2 lžíce medu a 1 lžičku skořice ve sklenici vlažné vody a vypít. Tím se odstraní infekce měchýře a močových cest.

Bolesti zubů:

Smíchejte 1 lžíci skořice a 5 lžic medu. Aplikujte 3x na bolavý zub a bolest přestane.

Cholesterol:

2 lžíce medu a 3 čajové lžičky skořice smíchané s 2dcl horké vody, které podávali pacientům s vysokou hladinou cholesterolu, dokázaly snížit hladinu cholesterolu o 10% do 2 hodin. Podává – li se 3x denně je vyléčen i pacient s chronicky vysokou hladinou cholesterolu. Dle informací zmíněného časopisu i samotný pravý med, je – li užíván denně, zabraňuje zvyšování cholesterolu.

Nachlazení:

Ti, kdo trpí na časté nachlazení, by měli užívat 3x denně 1 lžíci vlažného medu s ¼ lžičky skořice po dobu 3 dnů se vyléčí nachlazení, chronický kašel a pročistí průdušky.

Potíže se žaludkem:

Med se skořicí úspěšně léčí bolesti žaludku a chrání žaludek od vzniku žaludečních vředů.

Plynatost:

Dle studií prováděných v Indii a Japonsku med a skořice zabraňují tvoření nadbytečných plynů při trávení.

Posílení imunitního systému:

Každodenní užívání medu a skořice posiluje imunitní systém a chrání tělo před viry a bakteriemi a brání útokům virových infekcí. Vědci zjistili, že med obsahuje obrovské množství železa a vitaminů. Pravidelné užívání medu posiluje bílé krvinky v jejich boji s viry a bakteriemi.

Těžký žaludek:

1 lžička skořice a 2 lžíce medu před jídlem zabraňuje zvýšení kyselosti žaludku i u nejtěžších jídel.

Chřipka:

Vědci ve Španělsku zjistili, že med obsahuje přírodní látky, které zabíjejí kmeny chřipky a chrání před ní pacienty.

Dlouhověkost:

Čaj vyrobený z medu a skořice, je–li brán pravidelné, zabraňuje potížím dlouhého věku. Vezměte 4 lžíce medu a 1 lžíci skořice a uvařte jako čaj spolu se 3 šálky vody a uvařte jako čaj. Pijte ¼  šálku 3x denně. To udržuje kůži čerstvou a hebkou až do vysokého věku. Délka života stále vzrůstá a i 100 letí lidé mohou být svěží, jako ve 20 letech.

Pupínky:

3 lžíce medu a 1 lžička skořice se smíchá v pastu. Ta se aplikuje na pupínky před spaním a ráno se smyje teplou vodou. Když to děláte denně pupínky do týdne zmizí i s kořeny.

Kožní infekce:

Aplikace medu a skořice na postižená místa léčí ekzémy i pásový opar a všechny typy kožních infekcí.

Hubnutí:

Každý den ráno, 1/2 hodiny před snídaní na lačný žaludek a večer před spaním vypijte šálek medu se skořicí. Pravidelné užívaní sníží váhu i u mimořádně obézních osob. Pravidelné užívaní zabraňuje usazování tuku i při požívání mimořádně tučných jídel.

Rakovina:

Nedávné výzkumy prováděné v Japonsku a Austrálii prokázali, že i pokročilá rakovina kostí, žaludku a střev může být s úspěchem léčena. Pacienti trpící těmito druhy rakoviny by měli užívat lžíci medu a lžíci skořice měsíc 3x denně.

Chronická únava:

Nedávné studie ukazují, že cukr obsažený v medu nejvíce pomáhá při regeneraci tělesných sil. Pacienti senioři užívající med a skořici v poměru 1 ku 1 jsou čilejší a ohebnější. Dr Milton, který tyto výzkumy prováděl, říká, že 1 lžíce medu a malá lžička skořice smíchané s vodou a brané několikrát denně a hlavně kolem 3 hodiny odpoledne, kdy začíná klesat tělesná vitalita obnoví do týdne vitalitu těla.

Zápach z úst:

Lidé v Jižní Africe už odedávna první co ráno udělají to, že kloktají 1 lžíci medu a lžíci skořice smíchané s horkou vodou. Jejich dech tak zůstává čerstvý po celý den.

Závěrem:

Co říci závěrem? Myslím, že Vám to určitě neublíží a že je nejlepší to vyzkoušet. Co myslíte? Vzpomínáte, když jsme byli děti? Krajíc chleba pomazaný čerstvým máslem a posypaný skořicí patřil mezi oblíbené pochoutky. Asi na tom něco je!

nahoru

 

 

Free Joomla! template by Age Themes